Krásná louka, nikde ani živáčka. A právě proto byla vybrána na jednu speciální věc. Oni to ale neví, vím to jen já… a jeden z nich. Já jsem si to místo vyhlídl a zjistil, co se tam bude odehrávat. Bude se tu natáčet lechtivý film. Sedím na stromě skoro v koruně, aby mě nebylo vidět a jsem přibližně půl kilometru od místa, kde to má vypuknout. Vše, co potřebuji, jsem si ukryl do stínu stromu do krabice. Musel jsem lézt velmi opatrně, aby mi nespadl můj drahocenný dalekohled. Teď už jen čekat, až dorazí. Ze své pozice vidím na nejbližší a jedinou silnici, resp. polní cestu, která sem vede, takže je zahlédnu.
A už je to tady - několik aut, jak osobních, tak dodávek, se blíží po cestě a míří do lesa. Vezmu dalekohled a dívám se, jak zastavují. Je mezi nimi jen dvě dámy, jinak jsou to samí chlapi, oblečení většinou v košilích a kalhotách. Pak je tam jeden s kšiltovkou - to je můj známý, který mi o tom všem řekl. Je to režisér a obchází místo, kde chtějí natáčet. Pak kývne a jde k němu jedna ze slečen a připojí se k ní jeden mladík - zřejmě to bude její filmový kolega. Chvilku s nimi mluví, zatímco ostatní chlapi rozestavují reflektory, dvě kamery a také nějaký ten mikrofon. Jeden z nich se stará o rekvizity - těmi jsou piknikový košík a nějaká deka. Poposednu si a sleduju to dál. Zamířím teď dalekohledem na holku. Docela pěkná, zrzka s krátkými vlasy, které jí hezky vlají ve větru… Ale co si budeme povídat - v péčku je úplně jedno, co kde vlaje, důležité je jen to jediné. Má hezkou postavu, bude se na co dívat. Dudy má ale dost velké, to se musí rejžovi nechat - vybírá je dobře. Na jednom castingu jsem tehdy byl, i když ve vedlejší místnosti a díval jsem se pootevřenými dveřmi poté.
Nikdy předtím jsem na natáčení porna nebyl, a nedovedl jsem si představit, jaké to bude. Pak mě zklamalo, že to byla docela nuda. Jenže nakonec mě na tom něco chytlo. Možná za to mohla skutečnost, že protagonisté neví, že se na ně zrovna dívám. Vzrušovalo mě to, ten pocit, že to neví. Po natáčení jsem z toho byl tak nadšený, že jsem dostal povolání se potají dívat, vždy za souhlasu režiséra s tím, že pro něj občas něco udělám, nejen že budu nasvicovat scénu.
Třeba to, co se chystá udělat teď. Za ta léta jsem toho viděl dost, avšak toto bylo něco nového, odlišného. Než vůbec dorazila auta, nachystal jsem si na zemi tablet, zkontroloval kamerku, která byla zabudovaná v dronu a snažil jsem se ho neupustit. Dáma si mezitím upravovala svetřík, který měla na sobě přes krátké šatičky. Zase vezmu dalekohled a vidím jí v obličeji, že se jí něco nepozdává - možná, že to dělá poprvé. Taky možnost. Borec, který u ní stál a teď ukazoval rukama na trávu, měl klasické džíny a tmavě modrou mikinu. Bude to vypadat moc hezky. Myslím, že to prostě nebude nic světoborného - dva jdou na piknik, sednou, jakože si rozbalí košík a pak si to rozdají. No, uvidíme. Nejlepší na tom všem bude ten zážitek, který z toho budu mít já. Doufám, že mi ze všeho toho vzrušení nespadne na zem tablet. Chlapi už jsou se vším hotoví a rozestavují židličky - jednu pro slečnu, druhou pro režiséra. Pak dva z nich odejdou od aut. Sleduji je dalekohledem a jdou každý na opačnou stranu, podle všeho hlídat, aby na plac nikdo nepřišel.
Konečně je zřejmě dodiskutováno, protože režisér už neukazuje, co by chtěl kde mít a sedá si do židličky. Honem se spustím dolů po kmeni a seskočím na zem. Vytasím krabici a vytáhnu dron. Můj miláček, drahý a velmi výkonný. Vezmu si tablet, zapnu a pak to rozjedu. Dron se s tichým, opravdu velmi tichým bzučením vznese a já můžu na displeji sledovat, jak se blíží k placu. Nechci až úplně nad něj, aby to protagonisté nezjistili - na chlapa to může mít velký vliv - ale zůstávám tak nějak zpovzdálí, ale ne tak daleko, abych neslyšel a neviděl více detailů. Teď třeba vidím, že deka, kterou holka nese na plac, je červená, šatičky jsou světle modré a že prsa má tak čtyřky. Kluk nese piknikový košík, ale podle všeho v něm jsou hračky nebo nic. Spíš to první. Zamířím trochu více ze strany k nim a sleduji obraz.
„Tak, a- akce!” křikne režisér a herci jdou na plac. Chlapi točí a kluk s holkou už roztáhli deku a položili košík. Oba se zuli a spolu se baví. Myslím, že mluvení v takovém filmu je zbytečné, ale co nadělám - já scénáře nepíšu. Konečně dojde na trochu víc akce - holka si stoupne ke klukovi zády a protože mám dron a celou scénu zboku, vidím, jak u něj nestojí natěsno, ale jak mu sahá na kalhoty. Oba se dívají do dáli a kameramani se k nim přesouvají blíže. Já také zaletím blíže a vidím, že kluk drží holku pod svetříkem za prsa a hněte jí je. Očividně mu to ale nic nedělá.
„Denčo, pojď sem!” slyším režiséra a holka, co stála celou dobu u auta, se k nim rozběhne a snaží se mu pomoct.
„Udělej s ním prosím něco, ať tu nejsme do rána!” říká jí. Kluk se asi stydí. Teda, to se hned tak nevidí, že by tak brzo potřebovali holku na rozjezd. Dron to všechno snímá a je škoda, že to nemůžu nikde šířit, protože by aspoň lidi viděli, jak “moc v kuse” jsou tyto filmy natáčeny.
„Tak, dobré, to je akorát, můžeš zpátky!” Holka odskočí a jde zpět k autu, aby nebyla v záběru. „Akce!” zavelí znovu rejža a jede se dál. Obletím kolečko a holka vypadá fakt hezky. Kluk si pořád hraje s jejíma dudama a nakonec vidím, jak jí odlétne podprsenka, přestože je pořád oblečená. Jak to jen dělají… Holka na něj přestane sahat, otočí se, sundá si svetřík a prsa jí vykouknou - šatičky jsou rozepínací vepředu. Kleká si a herec se nastavuje, aby ho kameraman dobře zabral - kamerou vidím, jak mu režisér ukazuje, jak si má stoupnout. Já si přelétnu o něco víc doleva a vidím, jak si holka dává jeho klacek mezi prsa a hýbe se nahoru a dolů. Jo, to je dost povedené… Z detailu vidím i to, jak mu na něj plivne a kluk zakloní hlavu. Přilétnu ještě blíže tak, aby mě nespatřili a užívám si ten pohled. Pak ho zase zkazí kluk - zvadne mu a režisér přeruší.
„ Denčo,” a víc ani říkat nemusí, protože Denisa zase přijde a snaží se. Odlétnu tedy o něco dál a jen ji zběžně sleduju v akci. Ach jo… Ti mladí dneska nic nevydrží, mi přijde. Ale tak jestli točí poprvé… Kdoví, jak to je. Takto se mi ale brzy vybije baterka. Přelétám nad nimi zboku a vidím rejžu, jak si sedá na stoličku.
„Dobrý, jedeme!” Holka se zase vrátí - napadá mě, že tam klidně mohla zůstat a mohli dát trojku. Aspoň by se pořád nepřerušovalo natáčení. Kameraman si nastaví clonu a čeká na příkaz.
„Akce!” Holka teď leží a kluk něco vytahuje z košíku. Takže ano, jsou tam hračky, ne jídlo, říkám si z legrace. Vypadá to, že slečna nemá žádné kalhotky, ale pak si všímám, že má takové ty mini provázky, které se spojují a vytváří tak iluzi kalhotek. Ve skutečnosti je má jen pro efekt a nejsou celistvé, aby mohli jít rovnou na to.
„Stop! Gel!” Kluk, co dělá maskéra, podá herečce lubrikační gel, aby se mohla natřít a usnadnit tak herci hrátky. Přilétnu, co nejblíže si dovolím a myslím, že mě jeden kameraman zahlédl. Pokud tomu tak je, tak to ale nedal nijak najevo. Slečna masturbuje a snaží se co nejvíce se roztáhnout.
„Super, tak dál! Akce!” a na place je ticho. Ještěže můj dron není slyšet. Kluk teď cpe do holky nějaký dle mého vkusu dost velký a tlustý vibrátor. Ta se svíjí a chvilku trvá, než je schopný ho do ní aspoň kousíček zasunout. No jo, nejde to hned.
„Stop! Ty jo, to do ní nemůžeš rvát tak velkýho… Nachystej se na to!” říká teď rejža k herečce. Ta si trochu pomáhá rukou a nakonec sáhne do košíku pro menší hračku. Opravdu to s ní umí. Všímám si, že i tohle se točí, i když nebylo zaveleno k akci. Třeba se to pak někde použije. Budou to muset asi hodně sestřihnout. Herec o něčem mluví s režisérem a ten kýve. Vidím, jak hledá něco v košíku a nakonec vytáhne rotační vibrátor.
„Jo, s tím začni! Tak co Lauro, jsi připravená?” ptá se herečky. Ta kývne. kameramani se zase připraví a sledují oblohu. Mě ale nenajdou.
„Akce!” Jsem teď tak blízko, že můžu vidět, jak vibrátoru rotuje špička. Kluk ho nejdřív strčí holce do pusy, zatímco k němu přijde a přiklekne kameraman, aby toho zabral co nejvíce. Pak ji s ním dráždí a nakonec ho pomalu zasune. Přilétnu ještě blíž a opravdu na to vidím, na to, jak ho zasouvá a vysouvá, i to, jak přepíná funkce. Slyším i slabé vrčení a to, jak slečna sténá. Přijde mi, že po chvilce v ní vibrátor úplně mizí, resp. je do ní vražený, co to nejvíc jde.
„Stop! Dobře, Lauro, ještě se trochu natři, ať zvládneme toho velkýho!” Konečně zaslechnu i Lauřin hlas.
„Dobře rejžo!” a říkám si, že je možná dobře, že se v péčku tolik nemluví. Jako nic moc projev. Jak říkám, ještěže na tom nezáleží. Denisa se baví s hercem a podle všeho mu dává rady. Chudák kluk, asi je to pro něj fakt poprvé a zjišťuje, že to není sranda. Kameraman si lehá až k Lauře.
„Akce!” slyším zase a nasměruji dron na plac. Zamířím a vidím, jak do ní herec zasouvá vibrátor, který měl předtím v ruce a teď už to jde o něco líp. Docela jim to trvá, ale pro mě to je dost zážitek, protože jí ho tam tolikrát zasune, že už to ani nepočítám. Ještěže musím držet tablet, jinak bych už měl ruce dávno v kalhotách. Holka musí být dost odřená, po takovém… Ona však sténá dál. Profesionálka, co jiného na to říct.
„Stop! Toto se povedlo, bude to hezká scéna. Dejte si kafe…” říká jim rejža a dává jim tak přestávku. Herec nevypadá, že by chtěl kafe, spíš to vypadá, že chce, aby to už skončilo. Laura se mezitím utře ubrouskem, který vytáhne z košíku a jde k autu. Asi už toho taky má plné brýle. Nebo něco jiného. Kontroluji baterku tabletu a je to v pohodě. Dron mi hezky lítá a zabírá to nejpodstatnější. Poodlétnu zase dál, když se nic neděje a přemýšlím, jak to bude ještě dlouho trvat. Ne, že by mě to nebavilo, ale na jihu se začínají stahovat mraky a nejen, že bych v dešti nemohl letět, ale obraz by navíc nestál za nic.
„Přestávka skončila, pojďte zase sem!” řekne rejža a čeká se na Lauru. Namířím zase na plac, kde se trochu posunuly reflektory.
„Akce!” Holka tentokrát klečí na dece a kluk sedí. Režisér teď podle všeho nechce přerušovat natáčení - holka má v ruce pumpu. Aha, takže Denisa má volno. Poodlétnu a dívám se, kde je - stojí u jednoho z aut, jako doposud Přelítnu nad nimi a vidím, jak se mu podtlakem zvětšuje. Zůstanu na místě ze správného úhlu a čekám. Laura sundá pumpu a vrátí ji do košíku.
„Stop! Dobrý, akorát Same, namaluj trochu Lauru, už se jí to tím vedrem sundalo!”
a maskér herečku trochu domaluje. Druhý kameraman se mezitím přesune. Holka na rozjezd zase nažhaví kluka - pumpa byla sice dobrá, ale na něj zřejmě tak dlouho nepůsobí. Třeba to příště bude lepší.
„Akce!” zase slyším a kouknu kamerou směrem k dece. Laura si lehne na záda a roztáhne nohy co nejvíce od sebe. Kameraman se k ní přiblíží a já také, na několik desítek metrů od nich, těsně nad stromy. Herec do ní zasune a začne do ní bušit. Holka sténá a jde ji slyšet i bez kamery. Přijde mi, že to trvá celou věčnost, ale asi tak dlouhý záběr potřebují. Pak vidím, jak rejža mávne rukou bez zastavení scény, herec ho vytáhne a Laura si klekne na čtyři. Herec jí vykasá šatičky, aby byl vidět její zadek a přejíždí jí ptákem po půlkách. Kameraman si poodstoupí tak, aby viděl. Já slétnu níž a vidím, jak se jí leskne zadek. Herec tentokrát nezklame a zasouvá ho do ní. A zase buší… No, pro efekt dobré. V reálu docela nemožné. Drží Lauru za vlasy a sem tam ji bouchne přes zadek. Slyším to pleskání dost zřetelně. Scéna se nepřerušuje, Herec pořád buší, a pak ho vytáhne, rychle si stoupne a vyhoní si ho přímo na její záda. Kameraman rychle uskakuje, ale udělá detailní záběr.
„Stop! Skvěle! Tak máme padla, můžete se obléct!” říká režisér a kameramani a štáb začnou sklízet scénu. Herec utře Lauře záda a pak jí pomáhá do šatiček a svetříku. Sám se pak oblékne, oba se obují a já odlétám. Dron ke mně za chviličku dosviští. Nechám ho dosednout a pak vypnu kameru a vše dám do krabice. Ještě vylezu na strom s dalekohledem a sleduji, jak se scéna balí a jak herci nasedají do aut. Za chvilku je vše nachystáno na odjezd. Právě včas - začíná totiž pršet… Honem slezu dolů, sbalím vše do schovaného auta a jedu za nimi.
